Třeba jste v dětství uvěřili, že máte menší hodnotu než dospělí jen proto, že jste menší a ještě nejste tolik světaznalí. Možná na tom dnes nejste o moc lépe. Kdykoliv se ocitnete v kontaktu s “autoritou” nebo někým zkušenějším, vaše sebehodnota je na bodu mrazu stejně jako v 10 letech. Nebo jste se nechali přesvědčit, že nejste dost dobří, abyste si zasloužili bezpodmínečnou lásku svého okolí.
Každý z nás se potýká s různými více či méně “skvělými vzorci pro život”. Ty nám pomalu, ale jistě podkopávají vlastní větev, na které se chceme zuby nehty udržet. Jen zkuste přelézt na jinou stabilnější větev nebo dokonce přeskočit na krásný košatý strom, vaše přesvědčení vás pěkně klepne přes prsty. Brání nám v prožívání spokojeného a šťastného života, který si řídíme sami a nenecháme se nikam tlačit. Udržují na místě, kde se cítíme jako v horkém křesle, ale jako by nás tam někdo přilepil. Narušují nám náš klid, psychickou pohodu a doslova ničí fyzické i psychické zdraví.
Kdyby ti řekli skoč z okna, taky skočíš?
Jaké podobné nesmysly si pamatujete ze svého dětství? Rodiče nás v krmili spoustou takových skvělých rčení a zdánlivě moudrých rad. Sice mohly mít reálný základ, ale ve výsledku to byly úplné hlouposti. Jistě že bych kamarádku neposlechla a neskočila z 6. patra, pokud bych se tedy nechtěla zabít nebo netrpěla nějakou utkvělou představou, že jsme komixový superhrdina. Nejsem blázen, kaskadér, Spiderman ani sebevrah. Ale když mi ta samá kamarádka řekne, abych si taky vzala minisukni, proč bych to neudělala? Ach ty rodiče, srovnávají nesrovnatelné.
Kromě toho kázali vodu a pili víno. Tak třeba nás okřikovali, abychom se nevztekali, přitom sami vypadali jako zuřiví býk, kdykoliv jim něco nešlo nebo nebylo podle jejich představ. Nebo nám říkali, že nemáme mluvit sprostě, přitom sami mluvili jako dlaždič.
Někdy si taky pěkně protiřečili. Jeden den říkali, že jsem na to ještě moc malá a druhý den jsem už přece dost velká, abych to pochopila. Tvrdili nám, že se pravidla musí dodržovat, ale pak dobíhali autobus na červenou. Nabádali nás, že lhát se nemá, ale babičce pravidelně lhali, že nemůžou přijet, protože mají moc práce. Pravidelně nám opakovali, jak musíme respektovat autority, ale snad denně nadávali na šéfa, jaký je to idiot.
Tomu všemu bychom se snad ještě mohli pousmát. Někteří rodiče však zašli ještě mnohem dál a vypěstovali v nás pocit, že udělat a dokonce přiznat chybu nebo se vzepřít autoritě je jako hodit atomovku. Někdy z nás výchova udělala ustrašené králíky, kteří se bojí říct svůj názor a radši “drží hubu a krok.”
Hláška “nejdřív povinnosti a pak zábava” zase bývají jednou z příčin, proč lidi neumí odpočívat. Protože dospělý člověk nikdy nemá hotovo. Takže nikdy nemá splněné povinnosti a tudíž nemá nárok na zábavu. V podobném duchu bychom mohli pokračovat do zítřka.
Lhali nám a vkládali svá vlastní blokující přesvědčení nebo jsme se stali obětí stejného Matrixu?
Je smutné, že jsme jako děti uvěřily všem těm rádoby skvělým radám, která nám ve skutečnosti připravily nejednu horkou chvilku v životě. Ale mnohem děsivější je, že jim mnozí lidé věří ještě dnes. A nejen to. Vesele je předávají dalším generacím skrze své vlastní děti. Některá přesvědčení jsou tak hlubokou ukrytá v podvědomí, že vlastně ani neví, že nás ovládají.
Na terapii se snažíme tyto blokující přesvědčení z dětství odhalit a propojit se současnými problémy. A věřte, že jsou často tak úzce propojené, že se vám to ani nechce věřit.
Jak poznáte, že jste lapeni v pavoučí sítí svých přesvědčení?
Pokud vám v životě něco nefunguje a trápí vás, co vám brání změnit svůj pohled na situaci, vyřešit jí nebo z ní odejít? Vedete sami se sebou vnitřní dialogy, kdy o sobě pochybujete nebo se kritizujete? Kolikrát v životě jste se zachovali úplně jinak, než byste chtěli? Jednáte v různých situacích určitým způsobem a vůbec nechápete proč? Dostáváte se do situací, kdy se snažíte, vědomě víte, co máte dělat, ale něco vám zabrání a vy nevíte proč? Přemýšlíte, proč se k vám někdo z nepochopitelných důvodů nechová hezky, i když se snažíte komunikovat, co vám síly stačí? Nebo se najednou pod návalem silných emocí chováte úplně jinak, než byste chtěli? A co třeba situace, kdy se nedokážete ovládnout a něco vás nutí vyslovit zraňující nebo zbytečná slova?
Za všechny tyto situace mohou vnitřní přesvědčení, uložené v našem podvědomí, Ovlivňují všechny oblasti našeho života, ať už se jedná o vztahy, povolání, finance, komunikaci, sebevědomí, ale i přístup k životu a změnám.
Naštěstí nás příroda obdařila mozkovými buňkami, které nám umožňují pochybovat. Co kdybyste začali pochybovat o každé myšlence, která vás napadne a není vám ani za mák příjemná. Možná vás má něco naučit, ale třeba vám jen hází klacky pod nohy. Poznejte ty neprospěšné vzorce a hoďte je do popelnice.
Co si takhle vzít tu červenou pilulku a skočit rovnýma nohama do králičí nory?
Rodiče a ostatní nám předali svůj pohled na život a různé předsudky, které se předávají z generace na generaci. Záleží na tom, co s těmi předsudky uděláme. Pokud chceme osvobodit svoji mysl, potřebujeme tato blokující přesvědčení přehodnotit a změnit tak, aby pracovali pro nás, místo proti nám.
Většinou jsme schopni dostat se do bodu, kdy si je uvědomujeme a dokonce rozumově víme, že nám škodí. Jenže to samo o sobě nestačí. Chápeme je, ale nevíme, co s nimi. Přiznat si skutečnost je obrovský skok kupředu, ale bez změny podvědomí zůstanete stále na povrchu. Pokud chcete skutečně něco změnit, musíte vyhrabat staré harampádí a zbavit se ho. Dokud nevyčistíte bordel ze svého podvědomí, nemáte prostor pro vytvoření nových přesvědčení.
Identifikujte svá blokující přesvědčení, očistěte svojí mysl a uvolněte prostor pro nové
Dává vám to smysl, ale nemáte ani tušení, jak to zvrátit? Mám pro vás kurz Mocná síla podvědomí, kde vám představím osvědčený nástroj, jak přestat poslouchat hlasy minulosti prostřednictvím vašich přesvědčení.