Jak budovat vztah bez iluzí: 10 nejrozšířenějších mýtů, které sabotují lásku

Jak udržet lásku a vášeň ve vztahu? Proč se pořád hádáme, i když se milujeme? Když už si spolu tolik nerozumíme, měli bychom se rozejít? Podle čeho poznám, že máme zdravý vztah? Jak budovat vztah, který opravdu funguje? Tyto a podobné otázky mi klienti často kladou během terapeutických sezení, když chtějí zlepšit svůj vztah. Bohužel při honbě za odpověďmi se mnohdy dostávají do nebezpečných pastí, které zkreslují realitu a vytvářejí nerealistická očekávání.

V tomto článku se zaměříme na deset nejrozšířenějších vztahových mýtů, které často vedou k zbytečným konfliktům. Společně odhalíme, jaké chování ve vztahu je nevhodné. Objasníme, proč je nezbytné se těchto mýtů zbavit, a nabídneme inspiraci, jak přistupovat k lásce a partnerství tak, aby přinášely radost a pocit naplnění.

Jak budovat vztah v realitě, ne v romantickém filmu?

Vztah není pouze o lásce, která bez námahy přetrvá po celý život. I když máme ty nejlepší úmysly, často se necháváme ovlivnit tím, co nám říká společnost, romantické filmy nebo naše rodiny. Tyto mýty o vztazích mohou na první pohled působit jako pravdivé, avšak ve skutečnosti nám mohou bránit v budování zdravého a stabilního partnerství.

Při zkoumání deseti nejrozšířenějších mýtů o vztazích může být překvapující, kolik z nich jsme sami přijali za své. Tyto mýty často znějí logicky a považujeme je za samozřejmost, že nás nikdy nenapadlo o nich pochybovat. Jak se však říká: „Na každém šprochu pravdy trochu.“ Některé z těchto mýtů mohou obsahovat zrnko pravdy, avšak nelze je zobecňovat a slepě se jimi řídit.

Pojďme se na jednotlivé mýty podívat do větší hloubky. Představíme si, proč jsou zavádějící a jak je možné začít vnímat vztah jiným způsobem, aby mohl skutečně růst, uzdravovat se a sloužit jako podpůrný a bezpečný prostor. Vyvrácení těchto mýtů vám může poskytnout cenné poznatky o tom, jak budovat vztah, který je založen na skutečném porozumění, nikoli na ideálech, jež jsme dříve přijali bez kritického zhodnocení.

Mýtus č. 1: Když se milujeme, mělo by to jít samo.

Mýtus vychází z mylného přesvědčení o lásce, která je zaměňována za zamilovanost. Když jsme pod vlivem chemických procesů a vznášíme se na obláčku, může se nám zdát, že vše je až příliš snadné. Hormony nám napomáhají vnímat vztah v příznivějším světle a zároveň podporují naši snahu zalíbit se partnerovi. Zamilovaný jedinec je ochoten učinit cokoliv, aby mohl být se svým miláčkem, aniž by se k tomu musel nějak zvlášť nutit.

Naopak, pokud vztah a komunikace od počátku vázne, máme tendenci partnera považovat za nevhodného a vztah vnímat jako bez perspektivy. Často se tak zbytečně vzdáváme něčeho, co by mohlo vést k spokojenému a naplněnému partnerskému životu.

Realita

Láska není trvalý a snadný proces, a ani šťastný a zdravý vztah nevzniká spontánně. Je nezbytné, aby se na jeho budování pracovalo již od samého počátku. Může trvat určitou dobu, než partneři sladí své životní tempo, životní styl a každodenní zvyky. Nestačí pouze vybudovat vztah na pevných základech; je rovněž nutné neustále přikládat do ohně lásky, aby nevyhasl.

Co pomáhá

• Být autentický a otevřený. Od počátku vztahu je důležité být sám sebou a na nic si nehrát, ale zároveň být ochoten skutečně proniknout do života partnera. Můžete se zapojit do aktivit, které vás osobně příliš nezajímají, avšak je nezbytné otevřeně komunikovat o svých pocitech. Je zcela v pořádku přiznat, že tyto činnosti vykonáváte z důvodu snahy porozumět jeho světu. Zamlžování situace postrádá smysl, pokud nemáte v úmyslu předstírat po zbytek svého života.
• Upřímná komunikace. Mluvte s partnerem o svých pocitech, potřebách, přáních a snech. Veďte spolu intimní rozhovory i o citlivých tématech. Učte se být zranitelní a vytvářejte pevné citové pouto založené na respektu a důvěře.
• Společné trávení volného času s partnerem. Snažte se ho poznat do hloubky a postupně zjisti, co nejvíce informací, které vás k sobě přiblíží a podpoří vaší blízkost.
• Vytváření příležitostí, jak budovat váš vztah a posílit intimitu. Zkoušejte společně nové aktivity, zapojte hravost a kreativitu. Nevnímejte vztah jako samozřejmost, ale jako porcelán po babičce, který je křehký a vzácný. Začátky vztahu jsou ideální pro různá hravá cvičení, které můžete zařadit do každodenního života. Inspiraci na hry a cvičení pro páry najdete v e-booku Partnerská posilovna.

Mýtus č. 2: Správný partner by měl poznat, co potřebuji a jak se cítím.

Mýtus pramení v nedostatku otevřené komunikace, což vede ke zklamání z nevyřčených potřeb. Obvykle se tento jev objevuje v pozdějších fázích vztahu, kdy partneři očekávají, že by jejich drahá polovička měla mít dostatečné znalosti o jejich potřebách a přáních. Bohužel praxe ukazuje, že mnohé páry o sobě vědí jen zlomek informací, které bychom mohli předpokládat. A i v případě, že by znali každý detail svého života, nikdo není schopen číst myšlenky. I když jsou spolu dlouhá léta a dokážou odhadnout, jak bude partner reagovat, nikdy nemohou mít jistotu, že se skutečně vzájemně chápou.

Partneři mezi sebou nekomunikují o důležitých záležitostech z různých důvodů, počínaje obavami z kritiky a nepochopení ze strany druhého, až po strach z opuštění. Očekávání, že iniciativu převezme partner, zvyšuje jejich frustraci, která může vyústit v hádky o maličkostech a časem vést k odcizení a ukončení vztahu, kterého se tak báli.

Realita

Komunikace je základem každého zdravého vztahu. Její nedostatek vytváří prostor pro domněnky a chybná hodnocení. Jasnost, upřímnost a zranitelnost mohou sice vyvolávat bolest, avšak umožňují vyhnout se iluzím a poskytují příležitost posunout se vpřed. Naopak mlčení, ignorování a vyhýbání se otevřeným diskuzím mohou vést k vážnému utrpení a zlomenému srdci. Pravda je osvobozující a dává možnost rozhodnout se, zda chtějí v daném vztahu pokračovat. Tajnosti na druhé straně brání svobodné volbě a rozhodování na základě všech relevantních informací.

Co pomáhá

• Všímavost a pozornost neverbálním projevům. Nejsou podstatné pouze slova, ale především činy. Je důležité věnovat pozornost také neverbálním projevům v okamžicích nepohodlí a vnímat jemněhmotnou energii, která mezi vámi panuje.
• Zranitelnost a odvaha. Překonejte své strachy, nejistoty a obavy a odhodlejte se k otevření i těch nejnepříjemnějších témat. Hloubkové intimní rozhovory představují jedinou cestu k vytvoření skutečně silného pouta.
• Otevřené otázky. Nevnucujte svému partnerovi své domněnky ohledně jeho chování či pocitů. Místo toho se ho otevřeně zeptejte, co se aktuálně děje. Pokládejte otázky nenuceným způsobem, bez hodnocení a kritiky. Namísto nepříjemného konstatování „Ty se zase tváříš jako kyselý citrón.“ můžete například říci:: „Připadá mi, že jsi nějak smutný, co se stalo?“

Mýtus č. 3: Jestli mě opravdu miluje, změní se.

V pozadí tohoto předsudku stojí idealizovaná představa o partnerovi, která neodpovídá realitě. Snaha o změnu partnera pramení z neschopnosti akceptovat ho takového, jaký je. Můžeme vztah ukončit, pokud nám nevyhovuje, avšak očekávání změny na základě lásky nás může zavést do pasti frustrace a nespokojenosti pro obě strany. Čím více vyvíjíme tlak na změnu, tím více se partner dostává do stavu odporu a postupně se od nás emočně odpojuje. Může mít pocit, že není dostatečně respektován, což může vést k touze uniknout ze vztahu.

Realita

V průběhu našeho života se měníme a vyvíjíme, ale změna musí být vždy dobrovolná a vycházet z vnitřního přesvědčení. I kdyby se partner rozhodl změnit výhradně z lásky k vám, je vysoce pravděpodobné, že by takovou změnu nedokázal dlouhodobě udržet. Ve vztahu je důležité přizpůsobit se v mnoha ohledech, ale nikdy by to nemělo být na úkor některého z partnerů. Je pravdou, že přirozeně rosteme prostřednictvím vztahů a soužití s jinými lidmi, avšak nemůžeme měnit jejich podstatu.

Co pomáhá

• Změnit úhel pohledu. Nezaměřujte pozornost jen na to, co se vám na partnerovi nelíbí, ale soustřeďte se také na jeho kvality, za které ho obdivujete. Změňte své tunelové vidění a podívejte se na partnera a vztah jako na celek.
• Introspekce a sebereflexe. Nahlédněte do svého nitra a položte si následující otázky: „Proč mi jeho chování, jednání nebo vlastnost tolik vadí? Co mi to zrcadlí a mám si sám/sama v sobě vyřešit? Co bolestivého mi to otevírá? Skutečně je to překážka našeho vztahu nebo mi to jen ukazuje na můj vlastní problém? „
• Ukončit toxické vztahy. Pokud váš partner způsobuje bolest, trpí závažnými závislostmi, dlouhodobě se nacházíte v nepříznivé situaci, nebo zažíváte jakoukoli formu bezpráví, ponižování či nedostatku respektu, je nezbytné zvážit možnost odchodu. Je třeba se vzdát myšlenky na další a poslední šance, pokud se partner skutečně nechce změnit ze svého vlastního přesvědčení.

Mýtus č. 4: Hádky jsou známkou nefunkčního vztahu.

Tento mýtus vychází z obecně rozšířeného předpokladu, že komunikace a schopnost řešit konflikty jsou zázračným receptem na harmonické vztahy. Logicky tedy často dospíváme k závěru, že hádky jsou naopak indikátorem nefunkčního vztahu.

Realita

Správná komunikace je sice významná pro udržené zdravého vztahu, ale rozhodně není všemocná. Časté hádky vůbec svědčit o nedostatku lásky a pochopení. Naopak naprostá absence hádek nemusí nutně znamenat špatný vztah a tendenci zametat problémy pod koberec.

Ve skutečnosti není důležité, jak často k hádkám dochází, ale jakým způsobem se hádáme. U mnoha párů můžeme již na začátku vztahu zaznamenat několik toxických projevů v průběhu komunikace, které postupně zabíjí jejich vztah. John M. Gottman, výzkumník v oblasti vztahů, je označoval jako čtyři jezdce apokalypsy. Jedná se o kritiku, pohrdáním, defenzívnost a zazdívání.

Co pomáhá

• Analýza průběhu komunikace. Sledujte, jak spolu vy a váš partner mluvíte. Začínáte rozhovory vstřícně nebo útočně? Jak reagujete na partnera? Hádáte se s respektem nebo na sebe pliváte jedy a nejhorší urážky? Jak zakončujete rozhovor? Snažíte se později o nápravu nebo to necháte vyšumět do ztracena?
• Zhodnoťte vztah jako celek. Hádky jsou jen jedním z možných ukazatelů nefunkčního vztahu. Podívejte se na to, jak se obecně s partnerem cítíte cítíte a jak jste ve vztahu spokojení. Vykazuje vztah ještě jiné známky toho, že s ním není něco v pořádku?
• Zmírněte průběh hádek. Ještě není nic ztraceno, pokud je přítomen jeden nebo více jezdců apokalypsy. Když si je uvědomíte, můžete je postupně začít měnit. Naučte se komunikovat s porozuměním a schopností podívat se na situaci očima partnera.
• Práce na vztahu. Nestačí pouze lépe komunikovat, ale je potřeba se zaměřit celkově na svůj přístup ke vztahu. Obnovte úctu a obdiv k partnerovi Prohlubujte láskyplné pouto. Zajímejte se jeden o druhého. Podívejte se na zoubek starým křivdám, které ani nemusí souviset s vaším současným vztahem, ale mohou být zakořeněny v dávné minulosti.

Mýtus č. 5: Když se často neshodneme a nemáme společné zájmy, nehodíme se k sobě.

Kořeny tohoto přesvědčení lze nalézt v raném dětství, kdy nás rodiče a později romantické filmy zásobovaly pohádkami a příběhy o dokonalé lásce trvající na věky věků. V současnosti se hojně diskutuje o spřízněných duších, které jsou k sobě přitahovány jako dva magnety, vzájemně se doplňují a mají pocit, že se znají odjakživa. Očekávají, že si budou ve všech aspektech rozumět a budou spojeni pevným a nerozdělitelným poutem.

Realita

S některými partnery máme mnoho společného, a přesto nám vztah nefunguje, jak bychom si přáli Jindy se zdá, že každý žijeme úplně jiný život, a přitom je mezi námi tolik porozumění a lásky. Každý vztah je individuální, ale jedno mají společné. Nikdy nemůžeme najít člověka, se kterým se na všem shodneme a budeme sdílet náš život ve všech směrech. Rozdíl mezi partnery jsou přirozené a mohou nás motivovat rozšířit si svůj pohled o nové rozměry. Nemusíme se vším souhlasit, ale měli bychom být schopni upřímného dialogu. Není tak důležité, zda se shodneme, ale zda jsme schopni respektovat odlišnosti.

Nedostatek společných zájmů nemusí představovat překážku pro rozvoj krásného vztahu. Každý jedinec potřebuje čas strávený o samotě, odděleně od partnerského soužití, a neexistuje žádná stanovená norma, jak často a dlouho by měl být sám nebo s partnerem. Klíčové není množství času, ale skutečnost, že partnerský vztah je jednou z priorit a není odstaven na vedlejší kolej. Důležitější než fyzická vzdálenost od partnera je blízkost, kterou k němu cítíme ve svém srdci.

Co pomáhá

• Upřímnost sám k sobě i partnerovi. Nebojte se přiznat, že potřebujete trávit čas podle sebe, i kdyby to znamenalo každý zvlášť. Buďte k sobě upřímní, jestli váš zájem o společný čas a zájmy je opravdový, nebo se jen snažíte vyhovět partnerovi. Nenuťte se do aktivit jen proto, abyste mohli být s partnera. Pokud přeci jen toužíte po větším počtu společných zájmů, doporučuji hledat nové aktivity, které budou vyhovovat oběma stranám.
• Místo na vzájemnou shodu se zaměřit na uspokojení potřeb. Když se na něčem neshodnete, hledejte cesty, jak uspokojit své potřeby jiným způsobem.
• Zaměření pozornosti. Nemyslete jen na rozdílné názory, ale soustřeďte se naopak na to, co máte společného. Je důležité si uvědomit, že i když se často neshodnete, neděje se to neustále. Podívejte se na problém jinou optikou, kdy ho přestanete vnímat jako nepřekonatelný rozpor pro váš vztah. Skutečně je to tak zásadní, nebo se přes to můžete přenést a přestat to řešit

Mýtus č. 6: Zdravý vztah je o kompromisu, kdy každý z partnerů musí něco obětovat.

Ve vztazích se často traduje, že je zásadně důležité uzavírat kompromisy, nebo dokonce, že je nezbytné pro lásku něco obětovat. Generace našich rodičů tomuto přesvědčení skutečně věřily a často nám opakovaně vnucovaly svou iluzi. Vycházely přitom z vlastních zkušeností, ale také z historických kontextů.

V minulosti byly běžné předem domluvené sňatky, takže kompromisy se často staly jedinou cestou k relativnímu pohodlí. Tento předsudek se dále prohloubil v období komunismu, kdy byla rodina považována za základ státu a rozvod byl téměř nepředstavitelný. Kompromisy se staly logickou volbou, neboť rodina byla vnímána jako důležitější než jednotlivci. Někteří lidé bohužel zůstali uvězněni v těchto zastaralých přesvědčeních a stále se jimi řídí.

Realita

V konečném důsledku kompromisy obrazně znamenají prohru na obou stranách. Mylná představa, že každá strana ustoupí a nalezne společné řešení na půli cesty, obvykle nevede k uspokojení. Vždy, když potlačí sami sebe, jako by se hlouběji propadali do bahna frustrace a emočních výbuchů.

Pravda je taková, že neexistuje jediný správný způsob řešení konfliktů. Nejlepší je oboustranná dohoda obou partnerů, i když může trvat dlouhou dobu, než dojdou ke shodě. Dohoda však nemusí nutně znamenat stejně směr, ale partneři se klidně mohou domluvit na tom, že si to každý udělá po svém. Za určitých podmínek může být efektivnější jednosměrný ústupek nebo kompromis. Nemělo by se však jednat o převažující formu řešení.

Co pomáhá

• Ujasnit si priority. Ve vztahu je klíčové být si vědomi toho, co je pro nás důležité. Někdy až nesmyslně lpíme na něčem bezvýznamném, jen abychom měli pravdu. Vždy se snažte na problém dívat s nadhledem. Ke kompromisu a ústupku přistupujte jen tehdy, když není v rozporu s vašimi hodnotami a nebrání uspokojení potřeb.
• Odstup a čas na rozmyšlenou. Věnujte dostatek prostoru pro důležitá rozhodnutí a nikdy je nedělejte pod tlakem nebo ze strachu.
• Zapojit intuici. Věřte svým emocím a reakcím těla, která v sobě nesou náznak odporu. Pokud se vám něco nezdá, dejte si odstup a nerabujte hned.

Mýtus č. 7: Když spolu neumíme komunikovat a neumíme zvládat konflikty, náš vztah nemá šanci.

Tento nebezpečný mýtus vychází z předpokladu, že partner má být zdrojem našeho štěstí. Mnozí lidé často spojují svou spokojenost s přítomností svého protějšku. Domnívají se, že dosáhnou štěstí až nalezením „pravého“ partnera, a přitom opomíjejí důležitost sebereflexe a osobního rozvoje. Zároveň mají tendenci přisuzovat svému partnerovi odpovědnost za své pocity, zejména v okamžicích, kdy se necítí dobře nebo když partner nesplňuje jejich očekávání.

Realita

Naše osobní štěstí není přímo spojeno se spokojeností v partnerském vztahu. Každý z nás má možnost rozhodovat o svých reakcích v různých situacích a o tom, jakými kroky přispěje k vlastnímu pocitu pohody. Pro udržení zdravého vztahu je nezbytné nejprve zajistit vlastní štěstí a kultivovat v sobě si lásku. Teprve poté jsme schopni tuto lásku sdílet s naším partnerem. Vztah lze považovat za třešničku na dortu.

Stejná zásada platí i našich pocitech, za které neseme odpovědnost výhradně my sami. Partner může ovlivnit své chování, avšak není schopen regulovat naše emoce. Je nezbytné, abychom se s nimi vyrovnali sami, a rovněž je na nás, abychom komunikovali o svých potřebách. Pokud nás partner nerespektuje, jsme to opět my, kdo musí učinit rozhodnutí, zda je možné v takovém vztahu pokračovat.

Co pomáhá

• Zaměřit se na sebelásku a radost ze života. Hledejte odpovědi v sobě, co vás udělá šťastnými. Co vás baví? Co vás naplňuje a přináší povznášející pocity? Co potřebujete k tomu, abyste se cítili dobře? Buďte nejprve šťastni sami se sebou, vnímejte lásku v sobě i kolem sebe, a pak nebude vaše štěstí a míra spokojenosti záviset na druhých lidech.
• Rovnováha v životě. Zaměřujte se na všechny oblasti vašeho života. Nemůžete postavit svoji spokojenost na jednom jediném pilíři (vztahu). Rozvíjejte všechny zdroje, které vás posilují.
• Upřímná komunikace s partnerem. Mluvte o svých potřebách, pocitech, přáních a snech. Když se vám něco nelíbí, převezměte zodpovědnost do svých rukou a nečekejte, až se partner rozhodne něco udělat.

Mýtus č. 8: Po několika letech každého vztahu vášeň vyprchá.

Mýtus sice může vycházet ze skutečných příběhů mnoha párů, ale rozhodně vám neprospívá vnímat ho jako obecnou pravdu. Vášeň je kořením vztahu a bylo by demotivující akceptovat skutečnost, že s časem nevyhnutelně slábne. Takové úvahy a předpoklady by mohly potenciálně oslabit kvalitu vašeho vztahu.

Realita

Vášeň ve vztahu kolísá, ale nemizí sama od sebe. Může být útlumem vlivem různých životních změn nebo se časem proměnit v hlubší emocionální spojení a intimní blízkost. Problém může vzniknout i na základě odlišného vnímání partnerů, zejména je nebezpečné srovnávat vášeň v dlouhodobém vztahu s obdobím zamilovanosti nebo krátkým vzplanutím k někomu jinému.

Vášeň zamilovaného člověka přichází automaticky, snadno, nečekaně a hoří silným plamenem. Je ovlivněna hormony a chemií mezi partnery. Vášeň po letech vztahu se už neobjevuje spontánně, nebo alespoň ne tak často, ale potřeba ji vědomě rozdmychávat, aby žhavé uhlíky zcela nevyhořely.

Co pomáhá

• Sebereflexe. Zamyslete se nad tím, co pro vás znamená vášeň, co ve vás vyvolává touhu a čím ji partner může povzbudit.
• Rozšířit vášeň do všech oblastí života. Nespojujte si vášeň pouze se sexem, ale vnímejte ji jako celkovou energii mezi vámi. Probuďte vášeň ve všech směrech života. Smějte se, vyhledávejte zážitky a odpoutejte se od neustálého řešení problémů.
• Vědomé rozhodnutí. Vášeň začíná už v hlavě. Na vášnivé chvíle s partnerem se můžete předem naladit. Čím více budete na partnera myslet pozitivním způsobem, tím větší pocítíte touhu spojit se s ním na fyzické i emoční úrovni.

Mýtus č. 9: Když už spolu skoro nespíme, asi už mě nemiluje nebo mě podvádí.

Tento mýtus spojuje pokles sexuální aktivity přímo s nevěrou a nedostatkem lásky, což často vyvolává zbytečné obavy, napětí a nedůvěru mezi partnery. Může být hluboce zakořeněn v minulosti na základě osobních zkušeností a často bývá spojen se strachem z opuštění. Pokud je tento mýtus založen na pouhé domněnce bez adekvátní komunikace s partnerem, může způsobit značné škody. Jakmile se do vztahu začne vkrádat nejistota, podezřívání a tendence kontrolovat partnera, může nedostatek intimity přerůst v celkové odcizení a emoční odpojení. Tyto faktory mohou být příčinou konce vztahu, kterého se obáváme nejvíce.

Realita

Ve skutečnosti existuje mnoho různých příčin snížené sexuální touhy, které mohou, ale nemusí být spojeny s partnerským vztahem. Sexualita v rámci vztahu není stálá, ale prochází různými fázemi. Na počátku vztahu může být frekvence sexuálních aktivit nižší, protože zejména ženy potřebují nejprve vybudovat emoční spojení, než se plně oddají sexuálním radovánkám. Na druhou stranu mohou být počátky vztahu provázeny intenzivní vášní, kdy partneři cítí potřebu neustálého vzájemného spojení.

V průběhu času se touha po partnerovi vyvíjí na základě různých faktorů. Zájem o intimní chvíle může být ovlivněn životním rytmem, stresem, změnami v tělesném a psychickém stavu, stejně jako kvalitou partnerského vztahu či nevyřešeným napětím mezi partnery. Méně sexu nemusí nutně naznačovat, že partner hledá uspokojení jinde, ani že vás nemiluje. Může to být pouze signál, že vztah vyžaduje pozornost v jiné oblasti, ať už se jedná o fyzickou blízkost, komunikaci, společně trávený čas, nebo o zajištění individuálních potřeb.

Co pomáhá

• Komunikace o změnách v intimním životě bez obviňování a kritiky. Důležité je nejprve zjistit pohled partnera, aniž by bylo nutné sdělovat své domněnky a obavy. Jednoduše se ho zeptejte, proč má menší zájem o sex a co by mu v tuto chvíli pomohlo cítit se blíž.
• Pohled na vztah podívat jako na celek. Sex je nejintimnější oblast partnerství, ale není jediná. Proto je užitečné zaměřit se i na to, jak se ve vztahu cítíte mimo intimní oblast. Možná zjistíte, že vaše potřeba sexu úzce souvisí s tím, jak jste si v poslední době byli blízko, naslouchali si nebo se na sebe ladili. Zkuste si položit otázku: „Které jiné části vztahu teď volají po pozornosti?“
• Posílení celkové intimity ve vztahu. Intimita není spojená jen se sexem, ale i dalšími fyzickými projevy a láskyplnými gesty, citovou intimitou a sdílením. Zamyslete se nad tím, jakým jiným způsobem můžete rozvíjet fyzickou blízkost.
• Změna přístupu k intimnímu prožívání. Místo zaměření na výkon nebo frekvenci přemýšlejte nad tím, co vám pomáhá cítit se propojeně a co dělá blízkost příjemnější a zajímavější pro vás oba. Mluvte spolu o tom, co se vám líbí, co vás těší, a s respektem se zajímejte i o partnerovy potřeby a přání.
  I malá otevřenost může otevřít nové cesty k větší důvěře a intimitě.

Mýtus č. 10: Skutečná láska je bezpodmínečná a vydrží navždycky.

Mýtus o lásce bez podmínek a limitů je v rozporu s požadavky dlouhodobého vztahu, který vyžaduje aktivní úsilí. Existuje velmi jemná hranice mezi akceptací partnera takového, jaký je, a ospravedlňováním jeho chování. Idealizovaná koncepce bezpodmínečné lásky může vést k neochotě k osobnímu rozvoji a růstu, a rovněž může podněcovat tendence k citovému vydírání:: „Kdybys mě miloval/a, udělala bys to pro mě.“

Realita

Každý zdravý vztah vyžaduje jasné vymezení hranic toho, co je přijatelné a co už není. Vzájemný respekt je klíčovým předpokladem, ale nesmíme zapomenout ani na respekt sami k sobě. Můžeme partnera milovat bez podmínek, ale neznamená to, že mu dáváme svolení chovat se k nám hrubě. Cílem by neměla být snaha ho měnit, ale jasně nastavit hranice, co nejsme ochotni tolerovat. Aby vztah mohl fungovat, je také zásadní spolupracovat jako jeden tým. Někdy je potřeba dát své individuální zájmy stranou ve prospěch vztahu, který je pro nás důležitý. Vždy se však držte zásady dobrovolnosti

Co pomáhá

• Natavit si zdravé hranice. Odpovězte si na otázky: „Co jsem ochotný/á partnerovi tolerovat? Co je v tomto vztahu pro mě prospěšné a co už mi škodí? Co můžu změnit a na čem mám trvat?“ Komunikujte s partnerem o svých hranicích a buďte připraveni zasáhnout, pokud je bude překračovat
• Zhodnotit vztah a porovnat ho se svými prioritami. Můžete partnera přijímat se vším všudy, ale to nutně nemusí znamenat, že je ten správný pro vás. Někdy jen láska prostě nestačí.
• Nadhled. Někdy může být zdánlivě nepřekonatelný rozpor pouze iluzí, a je potřeba se na něj podívat jinak. Často jsme v zajetí našich představ, jak by měl vztah vypadat, ale ve skutečnosti to není naše vnímání, ale převzali jsme ho z minulosti. Zkuste se na partnera a vztah podívat z ptačí perspektivy.

Co jste se dozvěděli o sobě a svých přesvědčeních?

Doporučuji, abyste si článek přečetli znovu a zamysleli se nad tím, zda jste nepodlehli mýtům a neprospěšným předsudkům o vztazích, které vám brání v jejich plném prožívání. Pokud jste se ocitli v pasti některých z těchto mylných představ, právě se vám naskytla příležitost k osvobození.

Pokud jste si uvědomili svůj omyl, právě jste učinili první krok k pozitivní změně. Obdrželi jste vodítka, která vás mohou provázet tímto procesem. Postupujte systematicky a odkrývejte všechny překážky, které vám stojí v cestě. A v případě, že se ocitnete v obtížné situaci, neváhejte vyhledat pomoc. Jsem připravená vás podpořit