KOMFORTNÍ ZÓNA: bezpečí, nebo místo, odkud není úniku?

Komfortní zóna může být mnohem víc nepohodlná než první krok do neznáma. Jenže naše mysl nás doslova nutí zůstávat ve známém prostředí, i kdyby to tam smrdělo hnojem a po stěnách lezli pavouci. Naše podvědomí nás klidně přesvědčí, že hnůj je vlastně voňavý parfém a ti osminozí tvorečkové jsou jen slabý odvar těch obřích tarantulí, které na nás číhají za rohem. A tak si raději zvykneme na smrad a předstíráme, že pavouci jsou jen dekorace na zdi.

Nejhorší ze všeho je rozhodnut se a získat odvahu jít někam, kde to neznáte. Nejdříve uvěřit a pak konat. Bez víry se totiž otočíte zpět, ještě než dorazíte ke zdi. Proto většina lidí čeká, až jim TA zeď spadne na hlavu. Pak už nezbývá nic jiného, než jít prozkoumat tu krásnou zahradu za ní. 

Komfortní zóna nás nemusí držet v šachu

Jakmile se rozhodnete a vykoupete se ve světle vaší víry a spalující touhy poznat svět za zdí, můžete vyjít ven za hranice známého. První krok je vždy nejistý a obvykle je doprovázen strachem a děsivými představami. Jenže když ho uděláte, drama se nekoná a vy přežijete. Žádná krvelačná šelma vás neroztrhá na kusy. Vrátíte se zpět do svého pohodlí, zpracujete to, rozdýcháte a posíleni svým rozhodnutím uděláte druhý krok. Časem zjistíte, že za tou pomyslnou hranicí je to dokonce ještě mnohem hezčí, než jste si mysleli. Sice jste ještě nějakou dobu ostražití  a běháte se schovat do své zóny pohodlí, ale už se tam nezdržujete příliš dlouho. 

Musíte nejdříve přetrhnout pouta svého myšlenkového vězení

Teď si představte, že za vámi přijde kamarádka se skvělou, přímo neodolatelnou nabídkou. Začne vám vyprávět o tom úžasném světě za zdí, kde vám létají pečení holubi do huby. Doslova ho popisuje jako ráj na zemi, kde si každý může utrhnout a vzít cokoli, co bude chtít. Už se vám sbíhají sliny a moc jí chcete uvěřit. Pak vám naskočí milion výmluv, proč to nejde. Začnete si přehrávat dramatické scénáře. Vaše podvědomé vzorce se vám snaží vymluvit díru do hlavy a vy se zmenšujete, až si připadáte jako mravenec, kterého tam venku někdo zaručeně rozšlápne. Nakonec skončíte s tím, že se přeci nemáte tak špatně. A vůbec, ještě máte tolik práce, že milou kamarádku vypoklonkujete i s tím jejím rájem.

Proč je pro tolik lidí tak těžké vyjít ven a proč nás komfortní zóna doslova přilepí na místě, ze kterého se nemůžeme odtrhnout? Můžeme to shrnout jedním jediným slovem – strach. Prostě máme strach, na kterém jsme přímo vyrostli a kterým nás dnes krmí na každém kroku. Proč se lidé dobrovolně nechávají spoutat řetězy, věděl už Platón před více než dvěma tisíci lety. Cesta do neznáma je krásně manifestována jeho filozofickou úvahou, kterou dokonce zakotvil do své ústavy (převzato z Wikipedie). Chcete se dozvědět tajemství Platónovy jeskyně? Zvu vás na výpravu do starověkého Řecka.

Skutečné je jen to, čemu věříte

Podobenství o jeskyni je mýtus, který vypráví o skupině lidí přikovaných okovy ke zdi v jeskyni. Vidí pouze prázdnou stěnu před sebou a na ní se objevují stíny ohně, který hoří za nimi. Kdyby se mohli otočit, zahlédli by cestičku, která vede ven z jeskyně a po které chodí lidé. Jenže oni vidí pouze stíny předmětů, které nesou, a slyší zvuky, které se odrážejí od stěn jeskyně. Divadelní představení na zdi pro ně představuje jedinou realitu, kterou znají. Nemohou vědět, že za nimi leží jiný svět, který by mohli prozkoumat. Žijí v přesvědčení, že nic jiného neexistuje, takže se po celý život ani nepokusí o útěk (komfortní zóna).

Platón v příběhu dále předpokládá, že jednoho vězně někdo osvobodí. On se otočí a uvidí oheň, který ho oslepí a bolí ho z něj oči. Je to pro něj tak nepříjemné, že se vrátí zpět k pohledu na stěnu se stíny. Může se zvednout a jít prozkoumat svět, ale dobrovolně zůstává ve svém vězení. I kdyby mu někdo řekl, že za ohněm je život, o jakém se mu ani nesnilo, nevěřil by. Pohled do ohně je mu natolik nepříjemný, že mu brání uvěřit, že jeskyně není jedinou realitou, ale jen její nepatrnou částí.

Hluchý slepému nevěří

Platon pokračuje ve své úvaze, že by vězně někdo násilím táhl příkrým a drsným vchodem ven. Trpěl by a bránil se, aby nemusel opustit své bezpečné místo. Ještě hůře by se cítil, až by ho oslepilo ostré slunce, které představuje dosud neznámou realitu. Zatím pro něj cesta ven na svobodu znamenala jen obrovské utrpení. Kdyby měl volbu, vrátil by se do jeskyně  a zůstal by do konce života dál sledovat jen hru stínů. Dosud při odchodu z jeskyně zažil jen nepoznanou bolest, které by se přirozeně bránil. 

Teprve kdyby si jeho oči přivykly na světlo a uviděl krásu kolem, bolest by najednou začala dávat smysl a klidně by ji znovu podstoupil. Vězeň by se chtěl o tu radost a nové vidění reality podělit se svými spoluvězni. Vrátil by se pro ně. Chtěl by jim pomoci se také zbavit okovů a přivést je na slunce. Jenže kdyby přišel z oslepujícího světla do temné jeskyně, nebyl by schopen v té tmě nic vidět. Ostatní vězni by se mylně domnívali, že jeho „slepota“ je následkem odchodu z jeskyně, a neměli by žádnou chuť jí podstupovat také. I kdyby jim vyprávěl, co všechno viděl, nevěřili by mu a dál by dobrovolně zůstávali připoutaní v okovech ve tmě.

Všichni jsme uvězněni v jeskyni svých vlastních strachů

Když jsem si poprvé přečetla mýtus o jeskyni, hned se mi spojil s paralelou o výstupu z komfortní zóny. My všichni dobrovolně zůstáváme ve svém mentálním vězení temné jeskyně. Mylně se domníváme, že opustit ji by znamenalo bolest a slepotu. Osvobozený vězeň by také odmítal odejít do oslnivého světla, kdyby ho tam násilím neodvlekli. Teprve zpětně dokázal ocenit, co tím získal a co by už nechtěl znovu ztratit. Když poznal svět za zdí, sotva by dokázal být znovu šťastný, připoutaný v okovech a celé dny sledoval jen stíny na zdi. 

Dokonce i kdyby vězeň oslněný světlem zakopl a zlomil si nohu, bolest by mu za tu novou lepší realitu stála. Jestli se chcete smířit s temnou jeskyní, okovy kolem nohou a nekonečným sledováním divadla na zdi, pak je komfortní zóna to pravé místo pro vás. Pokud ale chcete objevit svět nekonečných možností, musíte se odvážit prolézt temnou a drsnou uličkou na světlo.

Líbil se vám příběh, ale nevíte, jak se dostat ven z komfortní zóny, paralyzováni svým strachem? Chcete v životě něco změnit, ale přijde vám to moc těžké? Nevíte, odkud začít? Aby cesta ven nebolela, připravte nejprve svou podvědomou mysl a osvojte si 5 zdravých a prospěšných návyků šťastných lidí. Objednejte si e-Book Klíč ke štěstí, který vás vyvede z temné komfortní zóny na světlo pomalu a bezpečně, krok po kroku.